|
|
Stanovištní charakteristika nosatcovitých v bukových a smrkových ekosystémech Moravskoslezských Beskyd
Hrabovský, Karel
Abstrakt Autor: Bc.Karel Hrabovský Název diplomové práce: Stanovištní charakteristika nosatcovitých v bukových a smrkových ekosystémech Moravskoslezských Beskyd V lesních ekosystémech Moravskoslezských Beskyd probíhal v letech 2007 až 2015 sběr epigeické fauny metodou zemních pastí. Na 38 lokalitách probíhal odchyt v 6týdenním intervalu od začátku května do konce října. Čeleď nosatcovitých (Curculionidae) byla hodnocena v bukových a smrkových porostech pomocí faunistických indexu ve vztahu k základním typologickým jednotkám kterými jsou lesní vegetační stupně (LVS), edafické kategorie (EK) a soubory lesních typů (SLT) a stanovištním podmínkám jako je půdní typ, půdní chemismus, humusová forma a složení bylinného patra. Byl porovnán výskyt nosatcovitých ve vybraných pří-rodních rezervacích a hospodářských porostech. Celkem bylo odchyceno 26 743 jedinců nosatcovitých patřících do 52 druhů. Eudominantní druhy jsou Otiorhynchus carinatopunctatus, Plinthus tischeri, Otiorhyn-chus tenebricosus, Rhinomias forticornis a Strophosoma melanogrammum. Dominant-ním druhem je Hylobius pinastri. Byly odchyceny v Beskydech vzácné druhy Barynotus moerens a Barypeithes mollicomus. Byla prokázána přímá vazba některých druhů nosatcovitých na
|
|
|
Vliv stanovištních podmínek na faunu střevlíkovitých ve smrkových a bukových porostech Beskyd
Rolinc, Petr
V bukových a smrkových porostech v území LS Ostravice v Moravskoslezských Beskydech se uskutečnil sběr epigeické fauny metodou zemních pastí. Čeleď střevlíkovitých (Carabidae) byla zvolena a hodnocena jako bioindikační skupina z hlediska zastoupení ve smrkových a bukových porostech a s ohledem na základní typologické jednotky, kterými jsou lesní vegetační stupně, edafické kategorie a soubory lesních typů. Byly porovnány cenózy střevlíkovitých v hospodářských porostech a přírodních rezervacích. Odchyt střevlíkovitých se uskutečnil v období 2007 -- 2014 v jarním, letním, pozdně letním a podzimním aspektu. Za celé sledované období bylo odchyceno 67 483 jedinců střevlíkovitých náležících k 77 druhům. Na území byl potvrzen výskyt zákonem chráněného druhu a druhu NATURA 2000 (Carabus variolosus Sturm). Dalším chráněným a silně ohroženým druhem byl Carabus obsoletus. Druhy Carabus linnei, Pterostichus burmeisteri, Pterostichus foveolatus byly eudominantní. Dominantní zastoupení měly druhy Abax ovalis, Carabus glabratus, Pterostichus oblongopunctatus. Byla prokázána přímá vazba střevlíkovitých na lesní vegetační stupňovitost i na edafické kategorie a soubory lesních typů. U několika druhů byl objeven rozdíl mezi smrkovými a bukovými porosty a také mezi přírodními rezervacemi rezervacemi a hospodářskými lesy.
|
|
|
Ichtyofauna vybraných toků Šumavy
ŠRÁMEK, Jiří
Předkládaná práce je zaměřena na sumarizaci výsledků ichtyomonitoringu pěti šumavských toků na podzim roku 2010. V rámci zpracování se vyhodnocoval stav rybích společenstev a to především jejich druhové složení, diverzita, dominance, ekvitabilita a další parametry. Byly hodnoceny také fyzikálně chemické vlastnosti daných lokalit jako teplota vody a vzduchu, vodivost či zákal. V neposlední řadě byly vyhodnoceny i vlastnosti toků a to především morfologická charakteristika, typy dnového substrátu a jeho členitosti atd. Vyhodnocení všech získaných dat ukázalo, že rybí společenstva zkoumaných šumavských toků jsou vyrovnaná, nejsou zatížena invazními druhy ryb a hodnocené ukazatele korelovaly se stavem toků, geografickou polohou a přírodními poměry. Bylo uloveno 9 druhů ryb v celkovém počtu 963 ks. Abundance se pohybovala na všech lokalitách v rozmezí 201,6 až 409,7 ks ryb na kilometr toku, diverzita společenstev vykazovala hodnoty 0,372093 až 2,166085 pro index Shannon a Wienera a 0,301804 až 0,866948 pro index dle Simpsona, ekvitabilita pak 0,372093 až 0,783906. Nejvíce dominantním druhem byl pstruh obecný, druhým nejčetnějším druhem byla vranka obecná.
|
|
|
Věkové složení populace plotice obecné (Rutilus rutilus) a jelce tlouště (Leuciscus cephalus) v řece Blanici.
BLÁHA, Josef
Blanice pramení v CHKO Šumava u obce Zlatá ve výšce 972 m.n.m. a ústí do Otavy u Putimi ve výšce 362 m.n.m.. Plocha povodí měří 860,5 km2, Délka toku je 93,3 km a průtok v ústí 4,23 m3 .s-1. Horní tok Blanice má typický charakter podhorského, pstruhového toku, který narušuje nádrž Husinec (vodní plocha 68 ha, max. hloubka 25,5 m). Dolní dvě třetiny toku protékají mezi řadou rybníků v oblasti Vodňan a Protivína. Toto území je i intenzivně obhospodařováno zemědělskou činností. Tyto dva faktory nejvíce ovlivňují fakt, že spodní úsek toku je silně eutrofyzovaný. Poukazuje na to i výsledek průzkumu abundance, který na první místo nejpočetněji zastoupených druhů řadí plotici obecnou a jelce tlouště. Průzkum byl proveden na 9 lokalitách postihující hlavní typy biotopu v podélném profilu spodního úseku řeky Blanice oblasti Vodňan a Protivína. Odlovy byly prováděny na 50 m úseku, vždy směrem proti proudu k místu zabraňujícímu úniku ryb(jízek, práh). Nejpočetněji zastoupené druhy plotice obecná a jelec tloušť byly hodnoceny z hlediska věkového složení populace.
|
host ::
RSS.